Připravujeme pro Vás
POCHOD PO STOPÁCH NAŠICH PŘEDKŮ
Byl jsem požádán, abych napsal několi řádků o tom kdy, a jak vznikl dnes již tradiční „Pochod po stopách našich předků“. Tak tedy:
V roce 2006, za mého starostování v Lomnici jsem se dostal ke kronice obce, kterou psali původní obyvatelé, tedy lomničtí Němci, konkretně kronikář Karl Riedel. Tuto kroniku jsem nechal přeložit a po schválení zastupitelstvem byla vydána knižně.
Právě v ní jsem se dočetl o tom, jak museli lomničtí a nejen lomničtí obyvatelé vesnic bývalého sovineckého panství chodit robotovat do vzdálených hospodářských hospodářských dvorů, sovineckých pánů. A tak nás společně s tehdejším místostarostou obce panem Karlem Fickem napadlo, že bychom měli současným obyvatelům nějakým způsobem připomnět, jakou strastiplnou cestu museli občané obcí sovineckého panství vykonávat za povinnou robotou. A nápad byl na světě.
Po prozkoumání starých historických map jsme s manželkou vyrazili do terénu. Některé staré cesty jsme již samozřejmě nenašli. Byly zrušeny a my jsme se museli přidržet právě map, abychom určili jejich místa a směr. Jiné jsme s přehledem nalezli a tak jsme vytyčili trasu z Lomnice do Ryžoviště a dál přes Bělidlo do Kněžpole a Jiříkova. To vše jsme dělali s jediným cílem. Dostat do povědomí účastníků našeho pochodu představu, jak naši bývalí občané žili. Pochod měl tedy sportovní význam, ale především a jednoznačně historický podtext. Tato myšlenka byla pochopena a byla obcemi Ryžoviště i Jiříkov podporována.
První pochod jsme absolvovali v roce 2008. Po celou trasu pochodu jsme účastníky seznamovali s historií jednotlivých zajímavých míst a tak se pochod setkal s mimořádným úspěchem a po jeho skončení bylo jasné, že to nebyl pochod poslední, ale že se stane tradicí. Měli jsme z toho samozřejmě velikou radost. Zvláště, když se počet poutníků v dalších letech neustále rozšiřoval a dokonce se jeho účastníky stali i příslušníci rodiny Kolbovy z Německa. Tak to probíhalo až do roku 2010.
Nastává zlom. Nástupem nových představitelů obce Lomnice dochází k radikálnímu obratu. Pochod je stále navštěvován, ale ztrácí to, co na něm bylo nejcennější. Opouští původně vytyčenou trasu a jde cestou nejmenšího odporu a větší pohodlnosti a stává se honbou za kilometry, špekáčky a gulášem. Průvod se natahuje na tři i více kilometrů. Zatímco jedna část je v Jiříkově, druhá teprve odchází z Bělidla. Jeho původní účel se snaží zachránit nově vznilý spolek Staré sovinecko, který je zpočátku uváděn jako spoluorganizátor. Povídání o historii si ovšem vyslechne jen ta skupina lidí, kteří jdou se spolkem po původní trase. Většina těch, kteří jdou v průvodu organizovaném obcí Lomnice ani neví a nezná původní smysl. Zřejmě je to záměr obce, protože spolek není posléze uváděn ani jako spoluorganizátor.
Stejná situace pokračuje až do roku 2024. V tomto roce se spolek rozhoduje o samostatné organizaci pochodu. A tak se jdou, ke škodě věci, pochody dva.
„ Hurá, zvítězili jsme.“ ????????
V letošním roce 2026 jdeme už 18. ročník
